SIRIUS

Jiří Karásek ze Lvovic

SIRIUS
Z hvězd všech, jež plají na orloji nebe, Jichž zář’ se nocí tichou rozlije V křišťálných sférách, vždy jsem hledal tebe, Můj chladný příteli, můj Sirie. V mé zraky zřel’s, když znaven žití hluší, Sám, zase sám jsem hleděl do výšin, Když odchod lásky vrhl smutek v duši, Jak temná věž v hloub’ vody vrhá stín. Jas pronikavý z tvého stříbra svítí Jak magický čar z očí zákmitu, Jichž visi marně kdys’ jsem střásal v žití. Po letech zří tě duše zlhostejněná: Již nevzpomínám z lásky ani jména, Jak ty jsem chladný, němý, bez citu... 74