NÁHROBEK KEATSŮV

Jiří Karásek ze Lvovic

NÁHROBEK KEATSŮV
Ikare snu, jenž křišťálově vzplál, V modř nebe chtěl jsi vzlétnout’ indigovou, Průsvitná, vosková jsi křídla vzpial, – Rozbitá po hladině moře plovou. Efebů krása nahá, unylá V tvé písni vzplála v nejzářnějším třpytu. Tvůj život závist náhle rozbila, Jejž brousit’ chtěl’s jak číši z chrysolithu. Tvou urnu fialek modř obepiala. V nich, duše antická, své kouzlo skryla’s, Jak z lásky rtů nard voní z lístků jich... A přejde-li tu časem mladý Hylas, Jak láska by jej v náručí své jala, Hned usedne, by vůni květů dých’. 52