NA TRHUV Praze 1840 „To koupili moc dobře, Frau Verwalterin,já nožičky jsem vzala dneska telecí,ty můj rád smažené. Br! je to zima dnes!No, jako v lednu, ještě měsíc potrvánám chladno, myslím“myslím.“ – „A co panna dceruška,hodně-li tančí?“ – „Byla ondy na bále,moc jí to slušelo!“– „Frau Räthin, jak pak ne?Vždyť je tak rozmilá!“– „A jejich Lieschen ne?Mám ji tak ráda! Ach das liebe, brave Kind!A na bál nepůjde?“ – „Ne, trochu kašle mi,tak ani nedbám letos.“ „Pranic nezmešká,vždyť je tak mladičká, ač právě tenhle rokjsou bály tuze krásné“krásné.“ – „Slyším, nějakýže taky český bál se chystá.“ „Ach, mein Gott!Snad nemyslejí, probůh, ten bál vlastenců?No, tam bych dceru ani za nic nevedla,takové sprosté as to bude, so gemischt,děvečka asi samá, trocha studentůa bláznů potrhlých“potrhlých.“ – „Nic nevím, slyšelamá dcera jenom od filosofa,co bydlí u nás v domě... moc se chystají,prý v Konviktě to bude, i pan purkrabí81a městský hejtman přijdou...“ „Že by věřilitěm jejich hloupým řečem, Frau Verwalterin!No, hejtman možná, s hůry nakázali as,by dával pozor při tom na ty ztřeštěnce,co obrátit by svět nám chtěli na rubya poroučet, jak páni mají v úřadecha my snad doma mluvit, hi-hi-hi-hi-hi!“– „Už tuhle Lieschen půjčil mladý student tennějakou českou knížku... ale musilamu to zas vrátit, zčerstva... Na lešpapíruto byly básně...“ „Dobře udělali tak,že nedali jí číst to. Eine Frechheit war’s!Má Schillera přec doma, chce-li básně číst,nač hloupé veršíky a lauter Vlast und Vlast?!Kdo k lepším kruhům patří a kdo vskutku máhöhere Bildung, nic přec nebude s tím mít;můj vždycky říká, že by mělo zavřít sepár horkých hlav těch a že potom pokoj bylby navždycky!“ – „Nu, nevím, nevím, přidáváse k nim i šlechta...“ „Klamat nedají se tím,jen na oko. Však abych o tom bále řekla jim,co u nás vyprávěl, když česal dceru mou,pan Kapička... Prý nikdo vpuštěn nebude,kdo zkoušky nesloží dřív z jejich jazyka,jen povážejí, prosím, tohle bláznovství?A v sále uvnitř tam prý budou uprostředmít českou gramatiku jako na trůněa kolem budou tančit jako Židé kdyspřed zlatým teletem“ – „To není možná snad! –“82„Už je, už je, má milá, ještě naposledteď aby učila nás uns’re Marjánkaa jejich Katy...“ – „Inu, divně na světěse někdy motá to, Frau Räthin, kdož pak ví!“ –„To taky říkám, ba. Tak, Frau Verwalterin,jsou hodně zdráva! Toho jejich andílkaže líbám v duchu“ – „Mockrát pěkně děkuji,Frau Räthin, přijdou někdy zase k nám,už teď spěchám...“83