MELEZÝNKOVY PERNÍČKY

MELEZÝNKOVY PERNÍČKY 1787
„Nuž, Václave, hni sebou bystře, tvých perníčků se šíří chvála, jich mísu kněžna objednala!“ A tovaryš děl: „Ano, mistře!“ Leč v duchu myslil: Melezýnku, ta malá Bitó, v slavné Boudě jež hraje, toť jak jiskra v troudě, též dostat musí v básni zmínku. I Krameria, oba Thámy v ní pěkně musím oslaviti, jak vlastenské mé srdce cítí, neb sloupové jsou české drámy... A zadělal a válel, krájel, perníčky z těsta tvořil malé, než při tom ve své mysli stále verš k verši a rým k rýmu spájel. 13 Perníčky vzácným fíkem nadil, tu hvězdu zrobil a tu letku, a v každý pěkně do prostředku velikou, bílou mandli vsadil. Ach, mandle, ta se vsadí lehce, to nedá ani mnoho trudu, ten rým však na to slovo „budu“ ne, nechce napadnout a nechce! Pak perníčky své na plech sázel a do vyhřáté kladl pece, než práci rukou pořád přece hledáním rýmů doprovázel. Nu, konečně má klidnou chvíli, perníčky ať se v peci suší, on k slavné Boudě vzlétl duší a veršem plnil papír bílý. I na „budu“ rým chytil, mršku, a plyne vše už jak dech boží, jak Čeština se pěkně množí – co na tom, že jde písmo s vršku. Jak v Boudě Herci hrají hesky a Paničky gich roztomilé jak činěgí tam kratochvile a také heské Panny Český. 14 Psal, psal, pot se mu s čela řine, již malá Bitó v básni byla, leč Wlastenců je velká síla, tož vymýšlel dál verše jiné. A tak jej starý mistr zočil, když přivolán pak divným pachem a o své zboží pojat strachem, se řítil z krámku, v dílnu vkročil. „Hej, Václave!“ – I Václav zvedá se, jak by s nebe spadl na zem, a oba skočí k peci rázem – ach, spáleno vše, běda, běda! „No, mistře – to se všecko poddá, už nechte hněvu, nechte zlosti, napeku jiných ještě dosti, a na můj oučet půjde škoda. No, zač pak stojí pár těch křupek, a mistře, k čemu proto nářku, vždyť vlastenec jste také, jářku, a lepšího já něco upek’: Chwálozpěv pro Wlastence Česky a pány herce z Boudy slavné, že dbají naší řeči dávné... Jen slyšte, slyšte, jak to heský: 15 „Snad,Snad proto v zášti já nebudu, Že zde Chvály České hudu, To wše z lásky wlastenecký, Že miluju Čechy wšecky!“wšecky!‘“ 16