BALLADA SVATODUŠNÍ

Antonín Klášterský

BALLADA SVATODUŠNÍ 1848
V dav na bílém koni svém mladý Frič vjel, ten pod ním jen tančil, se vzpínal a chvěl, jak stín když jej na blízku plaší. „Ej, letnice, veselé letnice, ven z domů, kde proudí dav nejvíce, již nic se nebojte, braši!“braši! „VenVen, hlásati volnost a svobodu, jež letí od národa k národu, kde třeba, v třeskotu zbraní; ať jásotem všechen ji pozdraví lid, ej, svobodu,volnost si nedáme vzít a třeba-li, umřeme za ni!“ – Toť„Toť opravduopravdu“ – usmál se vesele druh, jenž po boku jel mu – jak„jak v apoštol kruh, jenž bázní hyne a zmírá, když boží se snesl mohutný hlas: „Již,Již otevřte, v davy vyjděte vráz, a velká síliž vás víra!“víra!‘ – Vše s mojí se shoduje představou, jen jazyky scházejí nad hlavou, 103 by se nám ohnivě vtiskly! –vtiskly!“ Vtom od Letné blesk a dunění děl. A se smíchem, který až do stáří měl, vzkřik‘ Frič: „Zde máš je, už blýskly!“ 104

Básně v knize Probuzení: