KAREL HAVLÍČEK V MOSKVĚ

KAREL HAVLÍČEK V MOSKVĚ
Co tu klecí a co ptáčat, v každé několik! Mají v bělokamenné tu MoskvěMoskvě, věru, pěkný zvyk. Ptáky v klecích přivezené lidé kupují a jim na dnešní den velkonoční volnost darují. To je ruchu v celém trhu, to je radosti, když se jaký zpěváček ten milý z klece vyprostí. Na všech stranách třepot křídel a křik jásavý, nasytit se ani sám nemohu této zábavy. 93 Za ptáčaty volnými se dívám v oblaky a na jiné pořád musím myslet – naše zpěváky. Zpěváky v klec těsnou zavřít, to je velký hřích, to já nejlíp usouditi mohu, však jsem jeden z nich. Ale jinak, páni bratří, už by čas byl pět, nejen pořád, že má Bětulinka rtíky jako med. Ne, že outlounké květinky voní na jaře, zazpívati také o svobodě jednou rázně, bujaře! Aby ten zpěv ve Vídni byl slyšet a byl takový, že by až v něm zachřestily drsně naše okovy! Bojíte se zpěvci naši? Nedivím se vám, ale já tu píseň, nechť mne lapí, já ji zazpívám. 94 Pokud jazyk nevyrvou mi, zazpívám ji přec, ale, kde ach, na mne připravena, čeká už má klec? Zavrou-li mne jednou do ní, nepustí mne, vím, leda s hlavou na krev otlučenou, s křídlem zlomeným. Nevznesu se jak vy, ptáci, víckrát k nebesům – v základech však zapraská tou písní Habsburský váš dům! 95