BLOUZNĚNÍPavel Jos. Šafařík v dubnu 1857 Že zítra mám jít na policii?žeŽe ruský řád mi poslán? Ha, ha, ha!Ta léčka se sic vábně zavíjí,leč nepadnu v ni. Ne, ne! Neblaháby byla chyba to! Zas jako dřívby začli: Proč jste, z čeho jste tu živ?Zde pro učenost vaši mez je úzká,jít do Berlína moh’ jste, Vratislavi,a přec jste tu, co drží vás tu, baví?Nedostáváte tajně ruble z Ruska?Bibliothékar, pravda, jste, věd znalý,než stížnosti se těžké na vás valí,prý knihy jste... A co mne mučit budoujak na skřipci... ó, jemný mám já čich!sem jiní zatím vpadnou, v síň mou chudou,a budou pátrat, v kupách spisů, knih,jak psi, když ztratí stopu zvěře štvanéa hledají ji... Ustaňte již, pane,nic nenajdete... jenom zpřeházítemi rukopisy... ano, zde mé dílo:„Starožitnosti“. Co se znelíbilov něm Vídni? Kde mám dopisy své skryté?107Nic nemám, nic! A táhněte již k ďasu,mám mnoho ještě práce, málo času.Co chcete víc? – Vám, milý Pogodine,to svěřím šeptem: všecko spálil jsem,i vaše listy, neníť spásy jiné,vše hořelo tak mocným plamenem,neb láska k vlasti plála v tom i k vědě,a já jsem plakal... Pogodine drahý,vždyť sotva zřím vás, zrak můj vůčihleděmi slábne, hlava holí – těmi vrahy,ó, Pogodine, budu jistě zhuben.Že zima klesá, máj se leskne? Dubenže vane vzduchem, rdí se už květ broskvía s ním se vrací v srdce nová naděj?Jste hodný, že jste přijel ke mně z Moskvy,leč uprchněte, uprchněte raděj,než najdou vás zde u mne. Do dalekajen pryč, jen pryč... než padnou rány hromné.Vždyť vyhnanství mne, víte, žalář čeká.Ha, slyšíte? Kdos klepá... To jdou pro mne!Kam utéci? Kde skrýt se?... Pogodine! –ach, probůh, kam jen zmizel mi to v šeře?A kdo to zticha otevírá dveře?Čí tvář že mi tak usměvavě kyne?Ach – to jsi ty, ty Mefistofle?*) Blížjen pojď, jen pojď a popas oči jižsi na mé bídě... Pro učené spory———*) Tak nazýval Šafařík svého učeného odpůrce slavistu Kopitara ve Vídni.108jsi udával mne, co já trpěl chorýa pracoval. Zde viz a jásej nyní:můj syn byl vyhnán, v dálný dal se svět,však plížili se za ním, v číši jedmu namíchali – umírá kdes... V sínitu vedle leží nemocná má choť.Jen, Mefistofle, přikroč blíž a pojďa směj se... Hleď jen, otřískaných snětíjsem zlomený strom – kam se kácí, kam?Již brousí topor, on však padne sáma nebude ti více překážeti,tvou stínit slávu... Mlčíš? Jak jsi malý!Máš strach, i teď, že na tebe se svalíkmen vyvrácený? – možnáMožná je to též!Utíkej rychle, Mefistofle, běža řekni jim, už aby neváhali,ty nejistoty jsou tak příliš děsné!Již odkrádáš se? Postůj! Slůvko jen:ty pravdy, které Bůh vryl v tento kmen,jsi neshladil, a strom i s nimi klesne.A, Mefistofle... – Zmizel jak zlý sen.109