III. Do rozkošných časů, vlast tovidí!

Jan Pravoslav Koubek

III.
Do rozkošných časů, vlast tovidí! Do rozkošných časů, vlast tovidí!
 Naše literáctví upadlo, Vázne papírna i pisadlo, Ač ten náš věk dosti hadrů klidí. Učenost se za verše už stydí Jak matrona, když jí zrcadlo Smutné poskytuje divadlo, Že tvář spustlá marně hochy šidí.3 Role poetické ladem leží, – Trochu zemčat, trochu zádeňku Z nemrvených polí proza těží. To však útěchou jest pro poety, Vaří-li z těch zemčat pálenku, Že jí nelze ztržit bez palety. 176
Básně v knize Sebrané spisy veršem i prózou, díl 2:
  1. Zříceniny Zvíkovské.1
  2. Vykladač znakův panských.
  3. Tři sestry.
  4. Běh časů.
  5. Kletba.
  6. Sylvestrova noc r. 1846.
  7. Sněm ženský.
  8. Rokoko.
  9. Spisovatel a recensenti.
  10. Úvod.
  11. I. Stavitel a trakařníci.
  12. II. Znělka a klec.
  13. III. Do rozkošných časů, vlast tovidí!
  14. IV. Tudyž literáctví víc a více
  15. V. Ano jiná radost ještě kyne
  16. VI. Nechať proto drůbežního moru
  17. VII. Otázka geografická.
  18. VIII. Nová klassifikací starých živočichů.
  19. IX. Moloch i Apollo, čili nová metamorfosa staré metamorfosy.
  20. X. Svatý Jiří a básník.
  21. XI. Řemeslo a umění.
  22. XII. Opět řemeslo a umění.
  23. XIII. Přátelská výstraha.
  24. XIV. a.
  25. XV. b.
  26. XVI. c.
  27. XVII. d.
  28. XVIII. e.
  29. XIX. a.
  30. XX. b.
  31. XXI. c.
  32. Odvážlivý milovník.
  33. Hezká Liduška.
  34. Relikvie lásky.
  35. Polka vlastenecká k Čechovi nečeskému.1
  36. I. Kamzík a medvěd.
  37. II. Kos a čečetka.
  38. III. Człowiek i puhacz.
  39. Stálost povahy lidské.
  40. Důstojníkovi vojenskému.
  41. Na chlipníka lakomého.
  42. Povšechný nedostatek sebemilenstva.