IX. Moloch i Apollo, čili nová metamorfosa staré metamorfosy.

Jan Pravoslav Koubek

IX.
Moloch i Apollo, čili nová metamorfosa
staré metamorfosy.

Zpěvák ten se ovšem snadně zamiluje Do své lyry jako do své bohyně, Když jak blahý slavík v noční tišině, Slyšán od milenců bdělých, prozpěvuje; Když mu ale zpěvné hrdlo zaškrcuje Křivda za zpěv utrpená nevinně, Ze zpěvácké vyhostiv se svatyně Jiným bohům jiné dary obětuje. Z Molocha, či z Béla svého Apollina Blahodějní stvořili prý Helleni, Nechtíc boha učiniti ze zlosyna; Teď však podlé zlověštích i náhlých zjevů Obávám se, že se opět promění V Molocha, či vraha synů svých, bůh zpěvů! 186