Hezká Liduška.

Hezká Liduška.
1835.
Starý mládenec, zbouchnutý do mladice, začíná znova býti děckem. Staročeská kniha, kap. 3. str. 27.
Liduško, hezká jako růže když rozkvítá, Kterou větérek líbá, a ponejprv vítá; Hezčí než krůpěj rosy v liliovém věnci, Poslyš Liduško, zpívám o tvojím milenci! Jak potok čistý, jasný, prohlídavý do dna, Tak, Lidko, duše tvá je čista i lahodna, Tvé srdce nezkalené, jako modré nebe; Slyš, Lidko, zpívám o něm, kdo jen živ pro tebe! Víc nežli světlo luny oblohou plynoucí, Než slunce nade mořskou hlubinou planoucí Oko i srdce Lidka povahou zanímá; Slyš, Lidko, zpívám o něm koho láska jímá! 203 Zpívám o tvářích, které hoří, které blednou, Když na ně modré oči Liduščiny zhlédnou, Však v ústech zajíká se odpověd s otázkou; Slyš, Lidko, zpívám o něm, jak je zmořen láskou! Jakož se štíhlá jedle vznáší nad křovinou, Tak spanilá Liduška nad panen družinou, Každičké hnutí ducha šlechetnost maluje; Slyš, Lidko, zpívám, kdo tě nade vše miluje! Ach, když se čarokrásná Liduška usměje, Tu hned se oheň i mráz po srdci rozleje; Co vidím? hezká Lidka usmívá se skrytě? Miluj mne, Lidko, miluj, ty andělské dítě. 204