ZIKMUND LUCEMBURSKÝ

Josef Svatopluk Machar

ZIKMUND LUCEMBURSKÝ
Ti Češi všichni mají v očích dýky, a panny jejich nijak nedovedou jak Němky, Uherky a tmavé Vlašky zasmát se pohledem ti z očí v oči – – Ta Praha vůbec... podíváš se z okna a spoustu věží vidíš jako prsty vztyčené k nebi, hrozící ti přísně – – za černým vrchem hasne deně slunce, jak hranice by hořela tam kletá, ta jejich hranice, kde pošetilý a paličatý kněz dal vale světu – – A Vltava se ložem svojím valí krvavá, těžká – – tolik asi krve mě zem ta stála – – Sáhneš po poháru a víno zas má jenom barvu krve a trpké je, jak zde to živobytí – to bůh ví: otec sázel tu a pěstil burgundskou révu – já, syn jeho, piji pelyněk tady – – Kažte připraviti, nosítka moje – nechci umřít tady a žít už docela ne v tomto městě – pryč odtud – přes Jihlavu, Znojmo, k Vídni pod modré nebe, k usmívavým lidem, pryč rychle od těch hořkých poustevníků, a z města, které mučírnou je mojí – – 35

Básně v knize Apoštolové (in Svědomím věků 5, in Macharovy spisy, svazek 18):