KŘESŤANŠTÍ ZAJATCI

KŘESŤANŠTÍ ZAJATCI
Soliman sultan, věřících všech vládce, sestoupil na dvůr pozřít na zajatce. Tu Uhři byli, kteří v konci boje zbaběle odhodili zbraně svoje ždajíce pardon pro svůj život holý. A srbské dívky, které v lesích, poli vítězní Turci šťastně uchvátili, když v domov z boje na pochodu byli, a drobní hoši, které každý chytal, že padišah tu kořist zvlášť rád vítal. Na dvoře stojí. Uhři zrakem prosí, Srbinkám oči němé slzy rosí a hochům zvědavost zří z obličeje, neb zajímá je všecko, co se děje. A chalif kráčí, třese černou bradou, zajatce pilně prohlíží si řadou a v posled rozhoduje takto praví: Ty hochy rád mám. Každý je tak zdravý a z dobré krve. Nechybí jim více než prorokovy víry jasná svíce, tu rozžehnem jim. Potom šik jich jarý vřadíme mezi naše janičary, jak obyčejem. Milost prorokova zvlášť janičary v oblibě své chová. Dívkami obdaříme věrné naše vítězné beje, effendi a paše. Srbinky tyhle mají cosi v tváři, jako když bílý měsíc tiše září, 103 a ze všech žen já mám je nejraději: je holubičkou každá v obličeji, však potom sokoly a orly rodí. A tihle šikmoocí, k čemu hodí se psové zbabělí? Zbraň odhodili a plačky o milost že žadonili? Prokleté baby! Tož jim nechme žití psů hlídacích a babské živobytí: je vyklestiti dejte všecky šmahem, ať leží potom před haremů prahem! 104