KORUNOVAČNÍ KVAS KRÁLE FRIEDRICHA Z FALCE

Josef Svatopluk Machar

KORUNOVAČNÍ KVAS
KRÁLE FRIEDRICHA Z FALCE
(4. listopadu 1619)
V soudné světnici na hradě Pražském. Král pod korunou a v habitu královském sedí s královnou při stole zvláštním; páni, rytířstvo, zástupci měst a vyslanci Bethlena Gabora při čtrnácti stolech. , pije se, hovoří se.
J. Haunšild z Fürstenfeldu prohlížeje zlatý korunovační peníz:
Ta mince jesti velmi pěkné práce. Mistr Jesenius:
I nápis její výstižný a trefný. T. Šteffek z Koloděj:
Toť po latině. Přetlumočtež, mistře. Mistr Jesenius:
„Z božího daru a svornosti stavů.“ A ruk pět, které korunu zde drží, toť zemí patero, z jichž usnesení byl Heidelberský králem českým zvolen. J. Haunšild z Fürstenfeldu německy:
Však vaše báseň, Mistře, jíž jste v chrámě Královskou Milost osloviti ráčilráčil, v ní vinšuje mu jmenem profesorů a pražské učení a oudy jeho otcovské přízni vřele poroučeje – toť mistrovský kus latinských jest Uměn, že Horác závistí by rdít se musil a Cicero nad řečí lepou jásat! 125 Mistr Jesenius německy:
Jen lente, lente! Blahorodnost vaše mi chválu tuze nezřízenou činí – – Hle, kterak Milost Jeho, král a pán náš po mladých lících rdí se spokojeně a milostností oči jeho září, i paní králová svou tváři lepou úsměvem sladkým také rozžehuje – Jan Šultys, primátor Kutné Hory:
Já nevím, páni – – sami dobře víte, já nepřistoup jsem s velkou horlivostí k té věci, jíž jste ráčili se podjat – – a dneska ještě dost mám obav v duši: Hle, volený král náš je přec jen dítě – – let třiadvacet – – v takém věku, páni, i rozum ještě nevidívá jasně – – i ruka potřebné dost síly nemá – – A kdybych v tom se klamal, co dím nyní, tvář jeho nezkvetla by právě štěstím, však vráskami by musila ji halit myšlenka věcí příštích – – Několik pánů okolo: Chacha, chacha! Hle sýček z Kutné Hory! Nechce čekat, až půlnoc bude! Za deního světla obavy skuhrá! J. Šultys rozpačitě:
Fraucimor pak králův svých odhalených ňader nepřikrývá! – 126 Několik pánů okolo ještě hlučněji:
Chachacha! Ty mníš, pane primátore, že v časích Milíče jsme z Kroměříže! – J. Řečický, radní Novoměstský:
Pan Budovec by tamhle tak moh mluvit! M. Hošťálek, primátor Žatecký:
Pan Budovec si hladí bílou bradu a ňader těch se nijak neuráží – J. Haunšild z Fürstenfeldu:
Ah, toť je tedy poslední grunt obav capitis Kutné Hory? Pane vzácný, věz: per risum multum debes cognoscere stultum! Několik pánů:
Chachacha! Recte! Bene! Egregie! Král Friedrich od svého stolu německy:
Chcem také slyšet, co tak pánům k smíchu! Mistr Jesenius německy:
To štěstí naše jásá, jasný pane, že smíme v líce slunci svému zříti! Král Friedrich německy:
Ach, velmi pěkně! Královna Elizabeth německy:
Autor dnešní básně? Král Friedrich přikývne.
127 Královna Elizabeth blahoskloně:
Poeta noster, salve! Nobis eris fidus Achates! Mistr Jesenius rozjařen: Regina nostra Elizabeth vivat! * D. Černín z Chudenic:
A o čem myslí as pán z Michalovic? B. z Michalovic:
Víš, pane Černíne, co tihle Uhři za nabízenou pomoc dostat chtějí? D. Černín z Chudenic:
Vím z hruba, jak jsem zaslech. Požadují sto tisíc zlatých jako za náhradu svých výloh dosavadních; dále žádá kop tři sta tisíc a to neprodleně si kníže Gabor, aby festuňky své moh včasně proti Turkům armírovat. B. z Michalovic:
Jak? Proti Turkům? S těmi mír přec drží. A zde jde o při naši. Nerozumím. Za také sumy nám lze naverbovat i rejtharstva i pěších valnou sílu! K. Kaplíř ze Sulevic:
A pravím vám, z těch peněz ani Gabor nic nedostane, ani my vojsk nutných, neb peněz není. Bída, všudy bída. Pán nemá, nemá rytíř, nemá měšťan. 128 B. z Michalovic:
Nač tedy váhat? Čas dvanácti hodin, čas nejvyší tu. Pusťme z člověčenství podané svoje, ve svobodné pěstě jim zbraně dejme, potom půjdou s námi a sláva husitská se do Čech vrátí! Zd. hrabě z Hadic:
Jak? Vzdát se máme sami, což jest naše? B. Sobětický ze Sobětic:
Toť nápad blázna! Mumraj nešlechetný! J. hrabě Šlik:
My krále zvolili, by stará práva zas českým stavům navrácena byla a sekyru teď radíš přiložiti i na ta, která doposud nám zbyla? A sami vlastní rukou? – Pošetilost! V. Čabelický ze Soutic:
Pak zbyla by nám žebrácká jen mošna! V. Budovec z Budova:
V tom za jedno jsme s panem z Michalovic, a není cesty jiné, páni bratři. Když o loňském jsme radili se květnu – vy víte v domě pana Smiřického – o chůzi na hrad, o tom potrestání jednušek římských, slyšeli jste všichni, jak Linhart Kolona tu radu dával, jak mladý Smiřický mu přizvukoval, že nutno pustit z podanství své lidi, je ozbrojit a cvičit v službě polní. 129 Vždyť taká věc se příčí Kristu Pánu i rozumu i duši. Nedostačí svůj religion vyznávati ústy a činem sloužit ďáblu. – O tom květnu jste věc tu hurtem zamluvili, páni, a šli jsme na hrad, kde jsme vymetali jednušky z oken. Zlý krok, páni bratří, dnes ještě hůř je. Stojíme tak sami, jak planá hruše v poli. Anglický král nepohne prstem, aby pomoh zeti, chce zachovat si jmeno „krále míru“. A kurfirst saský Friedrichovi píše, že na svém stojí, a že král náš neměl koruny bráti. Z říše spásy není: jednušky proti, souvěrci pak naši závidí Friedrichovi povýšení a nepřispějí. Uhři? Slyšeli jste, co vypověděl hejtman hradu Černín. A proti nám je císař, Španěl, Bavor a římský papež... peníze i lidé... Já brzy odevzdám své kosti zemi, vy mladší, vy jste budoucností její a na vás tedy uvážit a jednat. B. z Michalovic:
Já prosím: neklamtež se, páni bratří. Věc naše není hračkou. Příklad Štyrska vám svědčí, jaký osud může stihnout náš religion; příklad pak, jenž dán byl nám prvým Ferdinandem – naše hrdla. Své lidi propustím a vstavím v pole! Zd. hrabě z Hodic:
To neučiníš, pane z Michalovic! 130 J. hrabě Šlik:
Vždyť taký příklad vzbudí rebelii na panstvích našich! V. Čabelický ze Soutic:
Uvaž, Vaše milost, výsledek jistý: dáti selské sběři svobodu plnou, zbraň jí vtisknout v ruce – toť znamená, že nejdřív naše hlavy nám složí k nohám! K. Kaplíř ze Sulevic:
Pak je smutno, páni, že tak jste dosud žili s lidmi svými, by tenhle strach měl oprávněné grunty! B. z Michalovic:
Nuž, pane Kaplíři, ty pojdiž se mnou a propustiž své lidi z člověčenství! K. Kaplíř ze Sulevic:
Hleď, pane z Michalovic, jsem jen správcem svých vnoučků jmění – – vedl jsem si lidsky, jak Milčín ti i Neustupov svědčí – – však nemám práva k změnám pronikavým – J. hrabě Šlik výsměšně:
Jak myslíš nyní, pane z Michalovic? Nu, mladá krev ti trochu překypěla... (Chvíli ticho.)
B. Sobětický ze Sobětic:
Hle, anděl smrti chodí nám kol stolu! 131 V. Budovec z Budova:
Rád položím mdlou hlavu k odpočinku. V. z Roupova, nejvyší kancléř, přistupuje nyní ke stolu:
Aj, páni bratři, slyšel jsem ty řeči a divím se vám: o pohřebním kvasu by nemohlo být hůře promlouváno! A my jsme právě obdrželi krále, českého krále, slavíme tu chvíli, kdy naše koruna se v plné slávě – D. Černín z Chudenic:
Ta koruna je trochu velká králi a k uším padá jemu! V. z Roupova:
Víme dobře, žes, pane hejtmane, svým srdcem jinde a tělem pouze tady, proto nevíš, co jazyk mluví – D. Černín z Chudenic:
Ustaň Milost Tvoje! A v pokoji mé srdce nechej! Vždycky mi sedí v prsou. Bohužel, že v Čechách jsou lidé, kterým srdce sedí v kapse a dá se přendat podle okolností z té pravé v levou – – V. z Roupova:
Milosti Tvé řeč ta mě nepotřísní, neboť k místu mému dostoupit nelze jí. Jsem zodpověden jen vlasti své a králi – 132 D. Černín z Chudenic:
Kapse hlavně! K. Kaplíř ze Sulevic:
Již zadrž, pane z Chudenic, a pomni i míst i chvíle, kde svůj bystrý jazyk klusati necháš! – A ty, pane, odpusť! V. z Roupova:
Rád odpouštím. Pan hejtman horkokrevně rád v slovní turnaje se pouští, věda, že jazyk mocný má a obrátivý. Já chtěl jen říci, že ty řeči vaše zde byly zbytečné a bezpodstatné. Jak možno natírat věc naši černě, když vojsko naše pod Matesem Thurnem a panem Harantem kams ku Prešpurku Bukvoje s vojskem císařovým žene? Když jisto je, že záhy Dunaj přejde a s Gaborovou armádou se spojí a Vídeň, ono hnízdo jestřábovo, jak ořechovou slupku rozmačkají? Je slušno věsit hlavy? Chmurně mluvit? Hle, plný pohár! Tamhle král náš český – nuž, páni bratři, poháry ty vzhůru a vzdejte vivaci, jak slušno, králi, jenž zárukou nám lepších dnů je vlasti! J. hrabě Šlik:
Rex Friedericus vivat! Páni:
Vivat! Vivat! * 133 Král Friedrich anglicky ke královně:
Má Bess, ta koruna mě tíží příliš a nepohodlně mi sedí v skráních, já bojím se, že spadne mi... Je možno, odejít trochu, složit ji i háv ten a obléci plášť onen z aksamitu, ten – víte – barvy broskve, s diamanty? Královna Elizabeth anglicky:
Nemožno ještě. Dokud tabule je, král jako král jí musí předsedati. Jen trpělivost. Seďte zpříma, prosím, by nesvezla se koruna vám s hlavy! Král Friedrich vzdychne a vzpřímí se.
* První lokaj, opíraje se o jednu půli dveří:
Již nohy necítím... Tak nepilo se, když korunován byl král Matěj, Uher, i ani potom, když dal korunovat štýrského Ferdinanda. Druhý lokaj, opíraje se o druhou půli dveří:
Ale pilo. Vždyť byl jsem při tom. Pilo se jak dneska. Těch korunovací je jaksi mnoho v tak krátkém čase. Dneska tedy dali korunu tamhle tomu Němečkovi, ač jiný Němeček, jenž měl ji, žije. 134 První lokaj:
A proto bude vojna o čepici, a kdo vyhraje, ten ji nosit bude. Druhý lokaj:
Však povídají, že tím dnem, kdy tenhle přitáhl do Čech, celý týden v Praze Smrt neporvala ani jeden život. Toť znamení, že odpočinout chtěla pro práci příští. První lokaj:
Je-li vojna, brachu, má Smrt žně vždycky. Proto spravedlivo, že posílit se chtěla odpočinkem. Druhý lokaj:
A otec Ignatius, jenž je v péči u paní Polyxeny Lobkovické, šel dnešní noci hradem kolem chrámu a slyše hudbu, zpěv a hlasy z vnitřka, do chrámu vejde a ten zázrak vidí: Sám svatý biskup Vojtěch mši tam slouží a kníže Václav před oltářem klečí a za ním všichni patronové země a všem se těžké slzy z očí valí – tak otec Ignatius vypravoval hned z rána urozené paní svojí, jak od bratra vím, jenž tam v domě slouží. První lokaj:
Ten Ignatius je tam zpovědníkem? Druhý lokaj:
A rádcem paní ve všem. 135 První lokaj:
Pohleď, brachu, jak starý Budovec už hlavu kloní! Druhý lokaj:
Už dřímá děda. V jeho letech lidé jdou se slepicí spat, by mohli z rána s kohoutem vstávat. První lokaj:
Těžko věřit, brachu, té noční mši dnes u svatého Víta... Už dávno Pánbů divy dělat přestal – Druhý lokaj:
Však paní Polyxena uvěřila a list hned psala panu Slavatovi a modlila se tuze ve své kapli. První lokaj:
Eh, nechme toho! Starý Kaplíř vážně vous bílý hladí – také pěkná leta! Druhý lokaj:
Pan Berka září jako bílý měsíc, když v úplňku jde. Řek mi jeho lokaj, že sedmdesát tisíc čerstvé razby tolarů zavřeno má v černém sklepě. První lokaj:
Což to? Pan Vilém – sedí vedle něho – pán z Lobkovic má na sedmnáct beden od zlata, stříbra věcí ve sklepeních. 136 Druhý lokaj:
A pak je lamentace, že je bída! Prý není možná platit dále vojska a docela ne, poslat nová v pole! První lokaj:
Je bída, ale dole mezi lidem. V poledních Čechách jdou prý lidé krajem jak hejna vlků živíce se korou a travou... Císařští tam vedli tance a královští jich také nešetřili – – Druhý lokaj:
Je dobře, má-li člověk postavení tak jak to naše. Krále máme vždycky ať toho nebo onoho – První lokaj:
a dneska dva docela, a to je vlastně nejlíp: jsou korunovace a panket, tuzér Druhý lokaj:
Pojď nalívat, – už mají zase prázdno – pán z Talmberka zlým nás měří zrakem! První lokaj:
Jsme v úřadech svých déle než on ve svém a kdo ví, nebude-li tak i příště! * V. Maštěrovský:
Aj, pane Kunši, rozjasni přec oči! 137 K. Robmhap ze Suché:
A zdvihni hlavu! Bylo nějak, bude! J. Kuneš:
Oh, páni bratři, jak se veseliti? Vždyť víte, že jsem člověk bez domova, snad bez rodiny! Dím: snad bez rodiny a líp by bylo, kdybych jistě věděl, že bez rodiny. Zůstaly mi v Písku má žena s dětmi, Bukvoj dobyl města a víte, kterak soldateska jeho svou zvůli majíc, zlostně řádit umí – Co se ženou je? Co je s mými dětmi? Já hledal, pátral, – nikde ani stopy. Dům rozvrácen a zkažen – hnízdo pusté, a kde má písklata – ví nebe pouze. A vy mi díte: Rozjasni přec oči! – – V. Záborský z Brloha:
Však o vlast jde tu, naši českou zemi; čas válečný jest – a ten vyžaduje oběti na všech – tolik považ, pane – J. Kuneš:
A pane tovaryši, částí vlasti jsem já přec, žena má i děti moje, ne o tu hroudu země jde, leč o nás, o děti její. A my panketujem a vivat voláme, až hrdla chraptí – nuž, jde-li o nás, v poli naše místo, ne u pohárů, všech nás místo v poli i krále, pánů, všech nás, jak jsme tady. 138 M. z Těchenic:
A k čemu máme žoldneře, můj pane? A k čemu platíme ty těžké berně? Abychom sami ještě kůži nesli do trudů polních, špikovat ji dali si halapartnou nebo žravou koulí? Jde Ferdinand snad? Či pán z Lichtenštejna? Či Eggenberg a jednušky ty druhé? A když jde Thurn a Mansfeld – stačí zcela, toť řemeslem jest jejich. J. Kuneš:
Díte, páni, že o zem českou jde a o vlast naši – Thurn Mates Němec jest a cizozemec. A. Berka z Dubé přižene se od jiného stolu:
A Thurnovi já ukřivditi nedám! V něm meč má zem a štít náš religion! Thurn Mates vivat! Páni:
Vivat! Vivat! V. Čabelický ze Soutic deklamuje:
Vstaň lve český! Čas již vyšel tvého snu a bdění přišel. Tvým Čechům vzešlo již světlo, praktikantům se rozpletlo; úsilí jich již zjevené, ukryté lsti odhalené. Spadli s lávky, člun se zlámal, naději nepřátel – – 139 S. Sušický ze Sonnenštejna:
Zadržte, pane! Verše ty nám známy. Můj syn však schystal sličné překvapení zde podobného druhu pánům stavům! J. Kuneš:
Má ženo dobrá! Děti moje drahé! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Však, pane rytíři, jen nenaříkej! Čas zvrtne všecko. Hle, zde objednal jsem od Lomnického pěkné rýmování. Chci přečíst je. Teď silentium, páni! Nejbližší:
O silentium prošeni jste, páni! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Ze starého hradu hladě suchou bradu starý jestřáb zírá, hlad mu nitro svírá; hlad mají jak táta také jestřábata! M. z Těchenic:
Habichtsburg – jestřáb! Totě podařené! V. Maštěrovský:
To kouše přímo! Lomnický, toť psina! 140 J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Starý jestřáb čeká, zrakem v dálku těká, neb mu ovcí hejna slíbil kněz od Rejna, ovcí s pěknou vlnou a stáj volů plnou, jež má Říše svatá, aby nasytil se, on i jestřábata! J. Kuneš:
Písklata moje, kde vám asi konec! S. Sušický ze Sonnenštejna: Syn můj čte dobře. Pozorujte, páni, jak patřičně on vyřkne každé slovo! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Tak se dívá dolů, nikde kněze, volů: nikde ovcí s vlnou pro mláď hladu plnou – M. z Těchenic:
Tak trefného cos neslyšel jsem dosud! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Najednou se z dáli kotouč prachu valí, s několika pány stojí kněz u brány. 141 Starý jestřáb běží, dech popadá stěží: Už bych vás byl proklel do horoucích pekel! Ale, drazí páni, hořkéť mé zklamání – nevedete spolu ovcí ani volů! A. Berka z Dubé:
Toť říznost vtipná! Zpropadená kůže je tenhle Šimon! M. z Těchenic:
Trefné o těch volech! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Nevedeme voly, svatá Říš však volí za svého tě krále. Nebť máš mít korunu, sedat máš na trůnu, kralovati stále k Říma cti a chvále. – Nemá však pták dravý radost z této zprávy: Moji milí páni, z toho kralování neztloustnu já táta, ni má jestřábata! A. Berka z Dubé:
Toť znamenité! 142 M. z Těchenic:
Žádný básníř římský ostrotou vtipu nemůže se rovnat našemu Šimonovi! V. Maštěrovský:
Kéž by podal nám více takých básní! K. Kaplíř ze Sulevic polohlasně:
Čas-li přijde, ten podlý rýmař stejně bude špinit rod Friedrichův a – S. Sušický ze Sonnenštejna:
Silentium, páni! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Ale kněz ví všady, vždycky dobré rady: korunu vem, synu, děkuj Hospodinu, po volech-li práhneš, také jich dosáhneš. Veliký lev Čechů má jich pro potěchu víc, než je mu zdrávo. Ty máš dovolení k volům bez prodlení, vezmi, co se ráčí, jdi, neb chvíle kvačí, do té české země, jez i tvoje plémě! 143 V. Maštěrovský:
Tak bylo věru, historie svědčí! Lup bezbožný a skutek bohopustý! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
Zdvih se jestřáb dravý s vran a káňat davy, na lva jsou se vrhli, korunu mu strhli, vzali ovce, voly, plnili své stoly – syt byl jestřáb-táta, syta jestřábata! A. Berka z Dubé:
Tak výstrahou jsou minulé nám děje! V. Maštěrovský:
Hlad kdys – hlad dneska! M. z Těchenic:
Rod je stále stejný. Ferdinand prvý ved si takto také! J. Kutnauer ze Sonnenštejna:
To pomněte, páni, při svém stolování, hajte mužně vlasti proti hrabivosti: Hlad na cizích stolech jest po našich volech, a na ovce známá otvírá se tlama! 144 A. Berka z Dubé křičí:
Hlad na cizích stolech jest po našich volech, a na ovce známá otvírá se tlama! Král Friedrich německy:
To zase bylo carmen k poctě naší? V. z Roupova:
Tak, Milosti. A verše podařené. S. Sušický ze Sonnenštejna:
Tak, páni, slyšíte, jak cítí národ, jehožto jazykem jest básníř vtipný. Mistr Jesenius německy k Haunšildovi:
Toť odporné a sprosté rýmování. J. Haunšild z Fürstenfeldu:
Barbara mater – liberi barbari! T. Štefek z Koloděj:
Jak vtipně provedeno! A jak pěkně ta stejně znící slůvka dopadají! B. z Michalovic pro sebe:
A takhle má se hněv náš v plano vybít? Můj Bože, Bože, jak mi hlava hoří! A jako chlapec stojím mezi chlapci, když svévolně jsme špýchar zapálili: hasiti nelze, ustrnutím jati nad vlastním činem stojíme jak sochy 145 bezradni ve všem; vytřeštěným zrakem patříme v žravý, všeničící plamen... D. Černín z Chudenic pro sebe:
Líp bylo by mi na mém rodném hradě a všecko tohle kdyby snem jen bylo... V. Budovec z Budova:
Tak všecko řítí se kams, kam mdlým očím dohlednout nelze. Útěchou mi, Pane, že dáš mi záhy vyjít z toho světa... K. Kaplíř ze Sulevic:
Jen vnoučatům když zachovám, což jejich a potom – vůle tvoje děj se, Pane! A. Berka z Dubé:
Když šel pan Harant zemí palestynskou – pán z Chudenic, pan Černín Heřman, jenž tovaryš jsa, souputovník cesty, byl svědkem toho – tehdy na Golgathě – J. hrabě Šlik:
Pan Harant tehdy jednuškou byl zbožnou – B. z Michalovic:
A nebyl komisarem krajů našich – J. hrabě Šlik:
To právě náboženské osvícení mu úřad dalo mu vedle spásy duše. 146 A. Berka z Dubé:
Já nevím, páni, kam ty vtipy cílí. Svědomí páně, jak nás všech, je čisto. D. Černín z Chudenic:
Ba, Štěstěna má váhy lidských věcí: pan Heřman, bratr můj, ten souputovník cest páně Harantových Palestynou, v tu chvíli letěl se svou miskou dolů, když se pan Harant vynes k oné výši, kde spásu duše získat moh i úřad – V. z Roupova od svého stolu:
Pánové milí, proč to nakvašení? Hle, Majestáty Jejich na vás hledí. Já myslím, páni stavové, že slušno vzdát předem díky Nejvyšímu Pánu, že přispěti nám ráčil v chvíli těžké, a složil osud nás všech v pevnou ruku našeho krále. Milostem pak Jejich, jež jak dvé sluncí časům našim září a této naší zemi staroslavné teď provolejme všemi hrdly vivat: Rex Fridericus vivat! Vivat! Vivat! Regina nostra Elizabeth vivat! Et regnum nostrum Bohemia vivat! Páni vstávají a připíjejí: Rex Fridericus vivat! Vivat! Vivat! Regina nostra Elizabeth vivat! Et regnum nostrum Bohemia vivat! (Venku na hradbách bije se z kusů.)
* 147 Král Friedrich k pánu z Roupova:
Já nerozuměl, vidím však, že pěkně jste řečnit musil. Děkujeme tuze a milostí svou jistíme vás stálou. Královna Elizabeth anglicky ke králi:
To byla vivace? Král Friedrich anglicky:
Tak, Bess má drahá. Pan kancléř velmi pěkně zahovořil ku poctě naší. Královna Elizabeth:
Můžete jít tedy, a korunu si sundat. Neb je konec té slávy dnešní. – 148
Básně v knize Apoštolové (in Svědomím věků 5, in Macharovy spisy, svazek 18):
  1. NEDĚLE PRAŽANA V ROCE 1412
  2. V CREMONĚ R. 1414
  3. HUS
  4. CHELČICKÝ
  5. ŽIŽKA
  6. JEANNE D’ARC
  7. CHELČICKÝ PO BITVĚ U LIPAN
  8. ZIKMUND LUCEMBURSKÝ
  9. SAVONAROLA
  10. CHRISTOFERO COLOMBO
  11. O PRAVÉM PŮVODU ANTIKRISTA ŘÍMSKÉHO, KTERÝŽ SE NAZÝVÁ PAPEŽEM ALEXANDREM VI.
  12. O MUČEDNICTVÍ TŘÍ PANEN, VÍRY, NADĚJE A LÁSKY
  13. HISTORIE O NOUZI PAPEŽE LVA X. A O DOBRÉM OBCHODU, KTERÝM SI OD NÍ POMOHL
  14. KOMETA
  15. VIDĚNÍ SEDLÁČKOVO
  16. KONEC SVĚTA...
  17. BEN ABRAM
  18. MATEMATICKÝ PROBLEM
  19. LUTHER
  20. SELSKÁ REBELIE
  21. O NEBI STARÉM A NOVÉM
  22. ZA ČASŮ MATYÁŠE KORVINA
  23. PAN HYNEK ZE ŠVAMBERKA
  24. A. DÜRER MALUJÍCÍ HLAVU SPASITELOVU
  25. NOCTURNO SEVILLSKÉ
  26. OBRAZ NA DOMĚ WITTENBERSKÉHO SUDÍHO
  27. CALVIN
  28. IGNATIUS LOYOLA
  29. BALADA ZE ŠPANĚL
  30. KAREL V.
  31. PROCHÁZKA PIA IV.
  32. CAR IVAN HROZNÝ
  33. TUREČTÍ ZAJATCI
  34. KŘESŤANŠTÍ ZAJATCI
  35. NOC BARTOLOMĚJSKÁ
  36. SHAKESPEARE
  37. KRÁLOVNA ALŽBĚTA NAD ORTELEM MARIE STUARTKY
  38. KRAJINA
  39. FERDINAND ŠTÝRSKÝ
  40. KORUNOVAČNÍ KVAS KRÁLE FRIEDRICHA Z FALCE
  41. NA BÍLÉ HOŘE V NOCI K 9. LISTOPADU 1620
  42. DŮVĚRNÝ DOPIS
  43. VEČER JANA MYDLÁŘE V PONDĚLÍ 21. ČERVNA 1621
  44. FERDINAND II.
  45. KOSTI ŽIŽKOVY
  46. APOŠTOLOVÉ
  47. KAREL Z ŽEROTÍNA
  48. TRAGEDIE
  49. ZÁTIŠÍ
  50. ROMANCE Z TŘICETILETÉ VÁLKY
  51. DIPLOMATKA
  52. TESTAMENT
  53. ČESKÁ KRAJINKA
  54. TULÁK
  55. VALDŠTEJN
  56. GALILEO GALILEI S MILTONEM NA TORRE DEL GALLO
  57. VALTER Z LESLIE
  58. OBRAZ VENUŠE
  59. KOMENSKÝ
  60. CROMWELL U MRTVOLY KARLA I.
  61. DRAGOUN CROMWELLŮV
  62. VE VÍDNI, 12. ZÁŘÍ 1683
  63. PÍSEŇ O BITVĚ U ZENTY
  64. KDYŽ SI NÁŠ DĚDEČEK...
  65. Z ČESKÉ VSI
  66. HRDINA LIDU