Pád Ninive

Jan Evangelista Nečas

Pád Ninive (R. 606. př. Kr.)
Dvé let král Sardanapal již se brání. – Co platno úsilí a namáhání? Bál na Ninive okem hněvným sálá, a Mylitta, jež vždy se libě smála, tvář zahaluje. Problysknou-li mrakem, zří hvězdy strnulým a smutným zrakem. I z letu ptactva kněží zkázu hlásí. Ba i ten Tigris se zrcadlem krásy, v něž vnímal obraz Ninive a nebe, teď hradby podmílá a hltá v sebe. Smrť nad porobu!“ – volá Sardanapal – „Jdi každý domů a své lože zapal, ať všechno s námi zahyne a shoří.shoří.“ Již tone město ve plamenném moři, v němž vítr jako šílený se vzteká, vře země žárem, svítí do daleka. – – Jen trosky zbyly – roste na nich tráva. – Tak padlo Ninive i jeho sláva! 20