Lesť Hanibalova.

Jan Evangelista Nečas

Lesť Hanibalova. (R. 215. př. Kr.)
Do horské rokliny noc zapadala. Fabius sevřel vůdce Hanibala, těše se v duchu, dojista že za dne strašná moc Punův poražena padne, byť by v jich těle bojovali lvové. – Byli však s nimi mocní ochrancové! Hanibal velel: „Chrastí nasbíráte, a když je volům mezi rohy dáte, žeňte je z rokle s ohněm nad hlavami. Z průsmyku východ otevrou nám sami zběsilým skokem s rozšílenou hlavou, ohnivé meče v letu nocí tmavou!“ – A tak se stalo. Než se rozednilo, punické vojsko na svobodě bylo, táborem ležíc na širokém poli. Tak věhlas vůdcův vykonali – voli! 36