I. Před pohanským soudem.

Jan Evangelista Nečas

I. Před pohanským soudem.
Jat byl mládeneček. „Zapři Krista! Šťastným učiníš se dozajista; my tě ve všem opatříme stkvěle!“ – Tak ho sudí přemlouvali vřele. On jim na to: „Mluvte si, co chcete; ničím ku zrádě mne nepohnete, víra má jest pevna, stála, čista. Slyšte! já jsem vyznavačem Krista! Usmrťte mne! Tělo jen se zmaří – však již olej na kotli se vaří! Hoďte si mne třeba mezi štíry; dosť mám síly; nezapru své víry!“ – Vržen do kotle, v němž olej syčel. – Nemyslete, že snad úpěl, křičel; svatě skonal, modlící se za ty, již mu byli pochopy a katy.