Themistokles na útěku.

Jan Evangelista Nečas

Themistokles na útěku. (R. 472. př. Kr.)
Themistokles, vítěz nad Peršany, místo hodnosti se dočkal hany, ba on za své úsilí a strasti prohlášen byl přímo zrádcem vlasti. Tomu, který zemi osvobodil, nedopřáno, aby po ní chodil, prchat musil do nejisté dáli. Tak se dostal k Admetovi králi. (V životě snad není chůze těžší nežli k nepříteli o přístřeší!) Admetos se nemstil, hostě chránil, dal mu průvod, když jej neubránil. Ale moře v nezkroceném jeku proti němu vstavši na útěku loď mu k loďstvu athénskému hnalo, jež tak slavně pod ním bojovalo. Prosbou, hrozbou plavce v moři širém zdržel mezi vlnobití vírem. Pak plul do Asie. Smutná změna! Vypsána tam přeohromná cena pro toho, kdo Themistokla skolí. Však i tam se uchýliti volí, nežli aby doma na odplatu odevzdal se popravčímu katu. Dopsal králi: „Já, jenž otce tvého vrátil od pobřeží hellénského, vlasti hájiv v nejtrapnější době, od svých stíhán utíkám se k tobě!“ 28 Král se divil rozšafnosti jeho, dal mu města, hojnosť statku všeho. Ale když zas na Řeky se strojil, za to milou nadějí se kojil, ochotně že k vítěznému boji propůjčí mu dobrou radu svoji. – A co Themistokles? Zůstal věrným vlasti své i pod nevděkem černým, jenž mu srdce rozedíral bolně? Vypil jed – a skonal dobrovolně.