Mazepa.

Mazepa. (Asi r. 1700.)
Co se to děje poblíž vrat? Provazy na hřbet koně spjat Mazepa nahý leží. Zazvučel posměch, třasknul bič, a kůň jak střela pádil pryč, do Ukrajiny běží. V šílený chvat a skok a spěch se dal, a suchý větru dech do horké hrudi vpíjel, popěněn letěl dál a v před, vlci mu vyli v bok i v sled, les, luh mu letmo míjel. Letěli letem sokola, nebylo nikde dokola vesničky ani města, a víc než vryl se poprve, provaz se vtínal do krve. – Ó strašlivá to cesta! Vzdula se bouře, hřímal hrom, pod ranou blesku padl strom, Mazepu příval bije; srdce mu svírá hněvu had, v útrobách jeho hlodá hlad – Mazepa ještě žije. Mazepa žije; kůň již pad’. – Mrákoty noc a smrti chlad do mdloby ducha víže. – Procitnul přece. Divno všem. – Tušili tehda, že vstal v něm nad Ukrajinou kníže? 58