Pád Karthaginy.

Jan Evangelista Nečas

Pád Karthaginy. (R. 146. př. Kr.)
Zlá Karthaginské z Říma stihla rána. „Když chcete mír, buď zbraň nám odevzdána!“ Dí velitel, a Pun ji smutně skládá. – Jsou bezbranni. Teď Říman dále žádá: „Ven z města všichni! Dvé mil od přímoří buď vaše sídlo!“ – Tak se nepokoří! To bouří krev! – Chrám na dílnu se mění, a dnem i nocí hlučí kladiv hřmění, a ve brusírnách těžké meče syčí; kmet kove zbraně, jun se s nimi cvičí, a ženy, které z poupat v růže kvetou, své dlouhé vlasy na provazy pletou. – Dvě plná léta tuhý odpor kladli, jak lvové stáli, jako lvové padli, když osud děsný se smrtí je váže. Kout každý hájen do poslední páže, a sedmnáct dní celých živen spoře dul vítr zhoubný v plamenité moře, jež slavnou v dějích bylo Karthaginou. Až dosud plavci, když tamtudy plynou, šlou pozdrav svůj, kde město v lesku zoří, jak sídlo rajské, stálo na přímoří. 37