Spytihněvův soud.

Jan Evangelista Nečas

Spytihněvův soud.
Táhne vojsko – zbraň se kmitá stkvěle. Kníže Spytihněv sám jede v čele. Pokoří se Radoš vypínavý! Táhne vojsko – jako příval dravý, vlní se, jak pole zlatoklasá. – V tom se mihla žena prostovlasá. Koně staví knížeti a praví: „Mocný kníže, dej ti Pán Bůh zdraví! Chudá vdova ruce k tobě zvedá, práva proti příkoří si hledá. Pomoz, pane, utlačené vdově!“ – Spytihněv děl: „Budu pohotově, počkej jenom, až se vrátím z boje; kde je právo, tam je pomoc moje!“ „Ne tak, kníže! – volá žena kvapně – kde hlad hostem, tam se čeká trapně. Proto soudu neodkládej, pane! Bude bitva, kdo ví, co se stane?“ Vece kníže nezachmuřiv čela: „Prostá žena pravdu pověděla!“ Zastavil a soudil, přiřknul právo. Pak jel na boj. – Provázej ho, slávo! 46