ZNĚL TLUKOT SLAVÍKA...

Čechoslav Ostravický

ZNĚL TLUKOT SLAVÍKA...
Zněl tlukot slavíka v šeř noci mlčenlivé, v tvé oči kouzelné, tak hluboké a snivé kdy vzníceně jsem vzhléd’, a nivy voněly – šla smavá Mája kolem, a podél jezera, po stráních, sadem, dolem plál sterý vonný květ. A v němé rákosí, jež nad vodou se chvělo, co slovo na rtu mém neznámou touhou mřelo, sen jarní noci kles’, a bylo ticho kol, jak v oné svaté chvíli, kdy „Ave“ dozvučí a echo dálkou pílí, až v stínech hasne kdes. Tu mladou duši mou proud citů schvátil vírný, že náhle, noci dech co celoval nás smírný, já klesl k nohám tvým, a vznícen rozkoší já celoval tvé ruce a šeptal zmateně v té lásky sladké muce, jen ty žes’ štěstím mým! A s písní slavíka hlas srdcí našich splýval, jak zbožně, vzrušeně nám lásky hymnus zpíval ve hrudích toužících, a pták co v šero pěl a naše hruď čím zněla, tím snící příroda kol chvít se zdála celá v ozvěnách tisících! 11