STESK DEŠTNÝCH KRŮPĚJÍ.

Čechoslav Ostravický

STESK DEŠTNÝCH KRŮPĚJÍ.
Noci tmou mžiky mrou, chvíle, jedna za druhou, zdlouha plynou, v nic se ztrácí – – a ty zašlé zpět se vrací v duši mdlou. Ve snů klín padá stín černé noci ze hlubin, deště krůpěje se roní okna sklem, jež teskně zvoní v moji síň. Ó, co chví vstříc smutku mi z šumu deštných krůpějí! ó, co teskna v něm se vlní, jak vzpomínkou na rov plný nadějí! – – Nelze spát! Musím, jat šumem deště, vzpomínat, stopou mládí, lásky, zpátky v dětství sen, nad rovem matky – nad vším lkát! – – – Noci tmou chvíle jdou, krůpěj, jedna za druhou kanou dolů, v tmu se ztrácí jak sny mládí – – s resignací teskně mrou... 25