ČÍŠ DOPITA...

Čechoslav Ostravický

ČÍŠ DOPITA...
Číš dopita až na dno, má Touho, pojďme spát, je pusto kol, a chladno k nám vane odevšad. Kol stoly překácené a láhve rozbité a v hrudi zkrvácené vše city rozlité – – A noc je kol; noc tmavá, – a my tak sami tu, jen bolest, bolest dravá vře v duše úkrytu. Vře, vlní se a válí, jak bouře hloubí skal, a kdes tam v dáli, v dáli lká mládí Ideal – – – Rmut, lítost kolem dýše a k srdci blíž a blíž jak balvan padá s výše dnů marných kletá tíž – – – – 18