NAD SVADLOU RŮŽÍ.

NAD SVADLOU RŮŽÍ.
Zlomena, zničena, pohozena v kout, zlobou chvíle odsouzena navždy uvadnout! V jarní čas plna kras usmála se v svět – co jen ptáků zastavilo nad ní tichý let? Kolik včel sladký pel lokalo si z ní, motýlů co pestrokřídlých oblétalo ji! – – – Zlomena, zničena v jeden krátký mžik – ani včelka nezahlesla: „růžeRůže, vroucí dík!“ Zlomený, zničený květ ten přede mnou, a mou duší rozechvělou teskné dumy jdou. 21 Proč jen žít? vroucí cit proč jen nechat plát, každé ruce, jíž se zlíbí, v plen své všecko dát? „Všecko dát a pak v chlad hrobu klesnout v sled, to je život!“ – – jak by hlásal svadlý růže květ......květ... 22