ROMANCE O BÍLÉ BLUZE.

Jaroslav Vrchlický

ROMANCE O BÍLÉ BLUZE.
I viděl bílou bluzu, na zemi ležela, pocítil v srdci hrůzu, jak roucho anděla by do prachu to sjelo – a tiskl skráň i čelo... že jsi to nezřela! A zvedl bílou bluzu, ji tisknul na svůj ret, přes všecku pekel hrůzu by anděla strh’ zpět i z prachu v náruč svoji, by zajásal: „Jsi mojí! Mně vždy jsi čistý květ!“ 75