FILÉMON A BAUCIS.

Jaroslav Vrchlický

FILÉMON A BAUCIS.
Filémon: Nám vskutku nebe přálo, byl plný vždy náš stůl, v týž směr se žití bralo, vždy vlídný vítr dul. Baucis: My dočkali se stáří, tíž let nám květný pýr, z tvých očí láska září, z mých očí svítí mír. Filémon: Nevím, co ještě zbývá, kde jaký květ a plod nám k utrhnutí zbývá a k zlomení ký hrot. Baucis: Nám ke dni den se klade a každý vyzlacen, co krásné kdys a mladé, jest líbezný nám sen. 57 Filémon: A přece i tu propast se děsná šklebí nám, tu strašnou chvíli propást, kdy vzdechneš: Umírám! Baucis: Pak vzbuditi se k ránu, necítit prázdno, tíž, za černou snů že bránu tě vyved’ Hermes již. Filémon: Ten stín mít na své skráni – mně nelze myslit dál... Oba: Bláh’, koho bez čekání blesk jedním rázem sklál! 58