ŽAL.

Miloš Červinka

ŽAL.
Žal! Světu dnové čisté lásky zašli! Pohasly hvězdy – slunko vyšlo v mrak. Co srdce blaží a co svět ten krášlíkrášlí, víc neuhlédáneuhlídá lidské bídy zrak. Zem vysýchá, a růže nerozpučí, nepoznán – zajde její lásky vzdech, kvetoucí strom jen lásku lháti učí – víc tichý o ní nezašeptá mech... 23 Žel, stokrát žel! Ta lidská srdce chladnou, jen zášť a nesvár vládnou na zemi; varito pěvců nehne duší žádnou – a pěvci umrou – píseň oněmí. Nešťastné plémě! Rovů tobě dosti, a k tobě mluví každý jejich květ – a ty z nich duté vybíráš jen kosti a vrháš ducha v černou zemi zpět!