J.F., mému pobratimu.

Miloš Červinka

J.F.,
mému pobratimu.

Dej ruku, bratře! Tys mi vytrval, kdy mdlobou poklesal jsem v šíré poušti, – ty vykouzlil’s mi nápoj z lůna skal a potravu’s mi shledal v temné houšti. Byl’s dítkem, bratrem, otcem láskou svojí, kdy zatoužilo se mi po příbuzné duši, ty slyšel jsi i vzdálen hlas můj v boji, kdy nejbližší mi druzi byli ke mně hluši. – Ó příteli! Jak za letního šera,šera nad tichým červánkem se večernice vznáší, tak zaplane i tobě žití za večera ta zlatá hvězda věrné lásky naší! A kdy se tobě zatmí luzné barvy země, věř, nepopluješ temnem v Charonově lodi, – ta hvězda ozáří ti černou řeku jemně, co svědkyně tě k trůnu Soudce doprovodí. 61