Z DÁLKY.

Miloš Červinka

Z DÁLKY.
Jak krásným život jest, kdy za jarého mládí naň pohlížíme z dálky prvních ideálů! Jak mnohá marná vnada v jeho vír tě svádí – jak mnoho slibuje, co najdeš pak jen v málu. Skal pochmurných a holých nehostinné srázy – tyť jeví se vám z dálky jako měkký vínek, kdy v květný kraj vás pohled jejich doprovází a jako luzný sen vám kyne z upomínek. Z dálky je krásna bouř, co ničí lidská díla, i moře zpěněné, kdy plavcům zhoubu věstí; tak mnohá cizá tvář vám z dálky něžna, milá, – – tak mnohé pouto z dálky podobá se štěstí!... 60 A jediné, co dálkou děsným se nám jeví – konec té květnaté či kamenité pouti, – proč leká vás? – Tu nikdo odpovědi neví? – Jen ideál svůj zapřít – značí „zahynouti!“ –