NA ROZLOUČENOU.

Miloš Červinka

NA ROZLOUČENOU.
Usnulo srdce v ňadru mladém jak malé dítko v peřince, i kolébal je tichý vánek, i sniloa snilo se mu sladince. O květu růže zdálo se mu, o prvním ranním červánku, – a jak je slunko políbilo; až usmálo se ve spánku! Pak zdálo se mu o slavíku, jak růži píseň lásky pěl; a sladký nápěv citem vroucím to snivé srdce rozechvěl. Sad květoucí byl kol a kolem, vše jak kdy sněhem postele, – perlami rosa v kvítí plála, a vůně jako v kostele. Usnulo srdce v září ranní při zlatém lásky obrazu – – Bůh zachraniž je od sklamání, a květy jarní od mrazu! – 64