STARÁ.

STARÁ.
Hej, vzhůru číši, hochu můj, – hle, naučím tě pít, a to-li budeš umět jen, pak všechno budeš mít: Stříbro i zlato – perel květ, ba tvým i celý bude svět. 30 Však ani toto učeníučení, slyš, není bez potu, a nežli pít se naučíš, máš mnohou klopotu; a mnohdy voda perlící se přiměsí ti v sklenici; krůpěje hořké z oček tvých, co hledí jasně teď; při tom se budeš mnoho ptát – a – žádná odpověď. Tak hledat budeš v lidu hlas, až pobělá ti temný vlas. Bude snad pro tě jaro též, a pestrý dá ti květ; málo jej, hochuhochu, užiješ – vše pobere ti světsvět. A co ti dá – co trhat smíš – tím v trpkém bolu pohodíš. Pak, hochu můj, tě budou štvát z očistce do pekla, že ztvrdne ti i dlaň i hruď – by víc ti nezměkla. Pak – pak se budeš ohlížet, kdo zvlažil by ti sprahlý ret. V čem dříve’s našel úlevu, tím teď se opojíš, – a co tě dříve sílilo – v to svrhneš celou tíž; a vezmeš svět co sklenici – v krev lít jej budeš pěnící. 31 A – vzhůru číši, hochu můj – jen pít a zase pít! – a tak se dobře naučíš, že všechno budeš mít: Poklady, rozkoš, paláce – vše tvým tu bude na krátce. – A silnější a silnější si doušek budeš přát – až pak – tě nedovede víc juž nic tu rozehřát. Pak skloníš hlavu – naposled – a kol i vnitř – tma – noc a led.