Velrybí zátoka

Jiří Mahen

Velrybí zátoka
Zde to tedy – zde to bylo, kde ta skála vyplula jako zázrak dálných moří, jako přízrak minula! Ještě teď tu chlapa slyším, kterak ječí zděšeně, že se ocit’ se svou loďkou kdesi černé na stěně. Zde to tedy, zde to bylo – kde as chtěla umříti, ale což to vůbec někdo pochopí a procítí? Ještě teď ji škrundat slyším jako prase pravěku, pak ji vlny strhly ke dnu, vyvrhly až v daleku. Proč svůj hrob si právě tady nad hloubkami hledala? Jistě byla uštvána a už jen kostra bezmála! Přišla – vnikla v moje noci. Včera jsem ji ve snu zdvih’, nes’ na plecích veleobra kams do moří ztracených, velryby kde hřbitov mají. V mracích orel orlů vzlét’ a já viděl z vln se nořit něco, co se zove svět! 25