Tonko

Jiří Mahen

Tonko
Dávno, dávno už je tomu, co jsme spolu znali se. Na Tebe když, Tonko, myslím, žití proud mně kalí se. Byl’s jen chudák, zato z noci vykouzlil jsi jasný den, ač jsi ani dýchat nemoh’ bídou přímo umlácen. Naše lovy žijí ve mně. Jdu-li v dešťů hustou síť, říkám: Tonko, nešetři mne! Do své sítě si mne chyť! Ale jak by mohl Tonko z mračen po mne tady pást? Jak by si mne mohl s rybou nebo s rakem ještě mást? Jak by mohly jeho ruce šňůru ještě udržet? Jak by mohly vrší z drátů mrštit s nebe v tůně běd? Není Tonko člověk – chudák, snad je z něho nový tvor, který zdraví smíchem hvězdy, když jdou jako slípky z hor. Dlouho, dlouho přemýšlel jsem, co že by mu slušelo, co by mu jak maska padlo na duši i na tělo. Pelikány měl jsem v hlavě... Tonko jako pelikán? Je-li někde mezi nimi, ční z nich jak pták Velikán. Jestli krví krmí mladé, je to jistě hrůzný zjev – jednou přišel za mnou v spánku – jedna rána, samá krev! 66
Básně v knize Rozloučení s jihem:
  1. Rozloučení s jihem
  2. Hasanaginica
  3. Městečko na pobřeží
  4. Háj rodiček
  5. Chorál žebráků z Primorje
  6. Píseň ke chvále dalmatských oslíků
  7. Velrybí zátoka
  8. „Milom sinu“
  9. Ranní
  10. Balkánská rokle
  11. Košík mořských ryb
  12. Potapěč
  13. Pavouci
  14. Propasti
  15. Setkání s královnou
  16. Přístav v T.
  17. Rybičky z ponorů
  18. Vycházka
  19. Bucat
  20. Večerní divadlo
  21. Kapličky
  22. Poklady
  23. Bouři
  24. Bonaca
  25. „Mořský“ pstruh v Neretvě
  26. Na pohřbu
  27. Tonko
  28. Nad mořem
  29. A přece
  30. Na vysvětlenou
  31. Konec světa
  32. Večerní
  33. Píseň o podivném vítězství korsárů z Neretvanských Blat
  34. Hymna na slávu Hercegoviny
  35. Těžký sen
  36. Neodevzdaný dopis
  37. Můj vodopád
  38. Poslední telegram