Nad mořem

Nad mořem
Každá cesta v krase stále zahýbá se, když jsem chodil po nich, co jsem zkusil s nimi, a přec vracel jsem se na ně zas a zase! Když se to tak vezme, byly všechny němé, a přec život zvonil na nich všemi rýmy, toto kouzlo všade zrovna nenajdeme. Nejraději z všeho rytmu ztajeného ještěrek já míval vrtochy a spády – ó ty hračko lesklá, nebojácná něho! Všade motýl vstával, do tance se dával, byl tu klid i láska pro vše dohromady, byl tu útok, plesem jenž se vyrovnával. Voněla tu země, les tu kráčel ke mně, když blíž přišel – ejhle, míval oslí uši, do té souhry moře prstem lusklo jemně. 67 Ale nade všecko: byl jsem sám jak děcko, zajat, mrskán krví, rozvichřenou duší. Za obzorem na jih žilo staré Řecko. V koutě milovaném čekal čistý pramen, u pramene brouků poschované stádo, na těch cestách bylo moje Eldorado, tu bych sníti doved’ až na věky! Amen! 68