Vycházka

Jiří Mahen

Vycházka
Sotva jsem se zjevil nad ní, želva hlavu zatáhla, pak ji začla vystrkovat, ale hezky znenáhla, jistě starší než já byla, moudrosti snad byla skříň: ještě lidstvu nevěřila, věřila mu čím dál míň! Sotva jsem ho uzřel v hradbě, za kamenem zmizel kdes, když se znova zjevil, celý ovšem zase nevylez’ – byl to gekon, zvíře čilé, náhle hlava neživá, mžoural zrakem potměšile, jak to člověk nazývá. Horko bylo. U potoka zavál na mne stromu chlad, když jsem zahléd’ černé hlavy v děrách všech se mihotat. Úhoř byl tu nad úhořem, 47 cos neviděl z povzdálí, jako larvy pluli mořem, teď se všeho lekali! Jaký vývoj, všichni svatí, jaký zvláštní běh a řád! Co nás jednou přec však zvedne, že se přestaneme bát? Je to ono opojení, tvář, jímž září prochladlá? Pak se život mylně cení: smrt má jeho tykadla! 48
Básně v knize Rozloučení s jihem:
  1. Rozloučení s jihem
  2. Hasanaginica
  3. Městečko na pobřeží
  4. Háj rodiček
  5. Chorál žebráků z Primorje
  6. Píseň ke chvále dalmatských oslíků
  7. Velrybí zátoka
  8. „Milom sinu“
  9. Ranní
  10. Balkánská rokle
  11. Košík mořských ryb
  12. Potapěč
  13. Pavouci
  14. Propasti
  15. Setkání s královnou
  16. Přístav v T.
  17. Rybičky z ponorů
  18. Vycházka
  19. Bucat
  20. Večerní divadlo
  21. Kapličky
  22. Poklady
  23. Bouři
  24. Bonaca
  25. „Mořský“ pstruh v Neretvě
  26. Na pohřbu
  27. Tonko
  28. Nad mořem
  29. A přece
  30. Na vysvětlenou
  31. Konec světa
  32. Večerní
  33. Píseň o podivném vítězství korsárů z Neretvanských Blat
  34. Hymna na slávu Hercegoviny
  35. Těžký sen
  36. Neodevzdaný dopis
  37. Můj vodopád
  38. Poslední telegram