Večerní

Jiří Mahen

Večerní
Maják zametá nebe, mé srdce je nezametá, vždyť jsem tam nechal kdes tebe až někde na konci světa, vždyť nás tam všechny kdos čeká s výčitkou za bolest, na kterou kde kdo z nás zapomněl, druhý již nemoh’ snést! Maják zametá hory... Ó kéž by šel vysoko nad ně! Ó kéž by – ó kéž by on posvítil na všechno tam v dáli na dně! Možná, že růže tam rozkvetla soucitem žhavá, zem’ byla by zas jako za mlada výkřik a divoká láva! 74