Neodevzdaný dopis

Jiří Mahen

Neodevzdaný dopis
Hej, ty duše, vráno stará, hej, ty ptáku – kolibříku, když je kolem tolik jara, nač tu třeba ještě vzlyků? Nezřel jsem tě v světě líném – nežli dveře smrti vrzly, viděl jsem tě za komínem polykat i papír zmrzlý! Nezřel jsem tě v světě šerém – ještě po smrti mne vábíc, vzplálas v ohni tisícerém z mrtvých ptáků na dně krabic. Nežila jsi v světě hluchém – vzlétala jsi nad trůn trůnů, šla jsi k bohu mrazným vzduchem, proč máš ráda žalu strunu? 87 Stokrát ovšem zní v ní znova, nad čím snad už soumrak dřímá, ale nač jsou slova, slova, tkaná rtoma zborcenýma? Je-li život pouhá pára, vzkypělá jen v džinů křiku – nésti dej se, vráno stará, a ty spal se, kolibříku! 88