„Milom sinu“

Jiří Mahen

„Milom sinu“
Jenom ta dvě prostá slova zůstala mně ze hřbitova, v kámen pracně vytesána hřměla za mnou jako hrana, jako výkřik: Milom sinu, milom sinu, nežli zhynu! Jistě že to matka psala nad hrobem si zoufající, v ta dvě slova duši dala, jinak nemohla to říci. V těch dvou slovech beze jména byla bytost očištěná. A ten drsný kámen bílý, když ho ruce pohladily, jak by oči dostal živé... Nezřel jsem vás, matky, dříve: kolem trůnu Páně stály, s pláčem za vše děkovaly. 26