POUŤ DUŠÍ.

Bohuslav Květ

POUŤ DUŠÍ.
To je ten svět, jenž byl mi Bohem souzen: ty louky zelené v své pučící a nedohledné slávě a zase bludný les a únavné a pusté úhory, – nade vším slunce jas, pak siné mraky dnes a zítra rosa nadějí se leskne v osvěžené trávě... A poutník marný s kvapem nervosním jdu vpřed. Když vyjdu z lesů bludiště, kde umíral jsem strachem, rád si zas kvítko utrhnu, jež roste v panenské luk zeleni, a vůní jeho osvěžen, dál s resignací chvátám pustin prachem... 7
Básně v knize Když zraje ovoce...:
  1. KDYŽ ZRAJE OVOCE...
  2. PŘEDZVĚST JARA.
  3. POUŤ DUŠÍ.
  4. AŽ PŘIJDEŠ...
  5. DIALOG.
  6. ANTONÍN SOVA.
  7. SMÍŘENÉMU NEPŘÍTELI.
  8. KAPLIČKA V HÁJI.
  9. DAVORINU TRSTENJAKOVI, AUTORU „DOKONALÉHO UČITELE“.
  10. TOUHA JARA.
  11. JARNÍ.
  12. POMLUVY.
  13. NAD ÚZKÝM POTŮČKEM...
  14. STROMY NA JAŘE.
  15. POESII.
  16. F. X. ŠALDA.
  17. SELSKÁ IDYLLA.
  18. SLOKY.
  19. U HROBU SAMOVRAHA.
  20. NECHTĚJ SOUCITU!
  21. MÍR.
  22. EMIL ZOLA.
  23. RESIGNACE.
  24. NA LOUCE NA PODZIM.
  25. NÁLADA ZIMNÍ MĚSÍČNÉ NOCI.
  26. NA CHVILKU ZTIŠENY...
  27. MLADIČKÉ JARO.
  28. ZA SVATOPLUKEM ČECHEM.
  29. VZDECH.
  30. KE DNI 18. LEDNA 1915.
  31. JAROSLAV VRCHLICKÝ.
  32. MODLITBA.
  33. STESK V CIZINĚ.
  34. ZA SVITU HVĚZD...
  35. BŘÍZY.
  36. MYŠLENKY SMUTNÉ...
  37. MÝCH SLZÍ PRAMEN...
  38. UŽ DÁVNO...
  39. KDYŽ SLUNCE ZIMNÍ...
  40. JARO V CIZINĚ.
  41. SVÉ ŽENĚ.
  42. DVA SYNKY MILÉ...
  43. V TARAŽSKÉM LESE.
  44. NÁLADA.
  45. LÉTO V CIZINĚ.
  46. TOUHA PO DOMOVĚ.
  47. PÍSEŇ NADĚJE.
  48. UMĚNÍ.
  49. EPILOG KE KRÁSNÉMU SNU.
  50. PÍSEŇ O NÁVRATU DO VLASTI.
  51. SLOKY.
  52. MÁJ 1918.
  53. FR. S. PROCHÁZKA.
  54. PÍSEŇ ČERVNA.