JARO V CIZINĚ.

Bohuslav Květ

JARO V CIZINĚ.
I.
Již ptáci s jarem pějí zas a ku vzkříšení zem se chystá, v přírodě tušit všude čas, kdy změnou velkou je si jista... I v srdci mém je ruch a šum... „Teď domů!“ hlas mé krve volá. A zatím na ssutinách dum do žhava bol můj Osud ková... 47
II.
To je dnes opojný a snivý den, jaký jen v časném jaře bývá. Máť země v prvním roztoužení jen takové vzácné chvíle mívá... Však nebohé to srdce lidské, ach, i v takový den trpět musí. Svět hýří v tvůrčích božských myšlenkách a člověk sotva že pláč dusí... 48