MÍR.

Bohuslav Květ

MÍR.
Má každý člověk jakous’ vzpomínku na májový svůj, nejkrásnější sen... k ní vrací se vždy aspoň na chvilku, když jeho života se stmívá den... Též upomínku takovou já mám: toť v osamělé škole život byl, kdy za dne ved’ jsem mládež k uměnám a večer, odvrácen od světa, snil. Tu na prahu jsem staré školy sed’ a na hory se dálné zadíval... i bylo mi, jak anděl Míru lét’ by sem a na čelo mě zulíbal... 25