SVÉ ŽENĚ.

Bohuslav Květ

SVÉ ŽENĚ.
Kopule nebe jarního se modrá již a louky u nás dýší vůni kořennou, čermáček pěje za chaloupkou omšenou... a já v cizině sám... ach, jaká v srdci tíž! Zda v nocech bezesných mé vzdechy neslyšíš, má drahá, když klid ruší tikot hodin jen? Zda stesk mých vzpomínek, když rozjasní se den, z těch dálek nezanese vánek v tvoji tiš? Ó věř, má drahá ženo, každým dechem svým já u vás jen, ach, u vás jen já stále dlím a dokud nepopatřím tváří vaši v tvář, květ vůně nemá pro mne, slunce nemá zář... 49