SLOKY.

Bohuslav Květ

SLOKY.
Na pošetilosti svých mladých let když vzpomenem dnes v zamyšlení, tu lítostí se zachvěje náš ret, že napravit je možno není. A hlava zmoudřelá již, vychladlá si znova kreslí plány mládí – jak jinak teď pout žitím dopadla! toťToť stezka, která nezavádí... Však srdce i ve vážné chvíli té se právě vysmát všemu chtělo a dí: „Co do číše je rozbité, v níž nikdy víno nešumělo!“... 22