KDYŽ SLUNCE ZIMNÍ...

Bohuslav Květ

KDYŽ SLUNCE ZIMNÍ...
Když slunce zimní v lednový den zaplane, tu v duši znavené zas touha vyvstane po jiném životě, po žití dřívějším, po jiném obzoru, okolí klidnějším... Jak v lesy daleké paprsky padají, v mé duši vzpomínky se rychle střídají: oh, kolineckým lesem v jarním rozpuku já s ženou, synkem stezkami jdu po kraji – a voní les, kukačka volá na buku... 46