FR. S. PROCHÁZKA.

Bohuslav Květ

FR. S. PROCHÁZKA.
Perlíkem verš ten jasně, nepoddajně zvoní, i když bard nad bezmocí vlasti slzy roní. Co slavík pěje v háji, kukačka co kuká, syn kovářův svou naděj’ zpívá i svá muka. Nad zašlou slávou Hradčan stanul v zadumání. Čekanko, i tvé modré oko srdce raní! Však nechť nás nenávist a zloba s všech stran svírá, jen nedej, Bože, aby zhynula v nás víra! Dík pěvci! Naše vřelé díky nehynoucí! Dík za ty vlastenecké zpěvy milé, vroucí a našim českým srdcím rajskou hudbou znící, že věrny jsou vždy a nad mdlobou vítězící... 63