DVA SYNKY MILÉ...

Bohuslav Květ

DVA SYNKY MILÉ...
Dva synky milé měl jsem... Jeden dřímá snem věčným na Horském tom tichém hřbitově... a po druhém stesk divoký mne jímá v cizině, jež mne svírá jako v okově... Ač vím, že péče matičky jej vede bezpečně po života cestách prorvaných, mám steskem, starostmi už vlasy šedé a smutek zírá i z mých zraků ztrhaných... A nemožno... nemožno změnit osud! Již jara píseň po rovinách ruských zní, však mnou nic nepohne, stesk rve mě dosud a sluch můj vnímá vrb jen šepot smuteční... 50