UMĚNÍ.

Bohuslav Květ

UMĚNÍ.
Ve vřavě války kouzelný tvůj květ, ó umění, mou duši vůní opájí, že necítím tak žití svého běd, jdu klidně, jako ve snu, hrobu po kraji... I srdce mého stesk po miláčcích, již v dálné žijí zemi rodné, čarovné, se smírně rozplývá v tvých obláčcích, ač mnohdy hrozí přervat rozmach duše mé. Však ty’s mi ještě víc než útěchou, ó umění, ač ni tvým laurem nezhrdám: v tvých sadech tuším stopu odvěkou, v tvých červáncích se tají Věčnost... i Bůh sám... 56