UŽ DÁVNO...

Bohuslav Květ

UŽ DÁVNO...
Už dávno píseň nezazněla ze rtů mých ubledlých, už dávno radost nerozchvěla v červeň běl lící mých. Má mužnost rozkvetlá v hrob pomalu se sklání a ze dna duše, kde cit plá, slyšet jen stesk a lkání. Můj Bože, Bože, dovol jen, dříve, než leb svou skloním v hrobě, bych aspoň jeden, aspoň jeden den své drahé přivinul, ach, k sobě... 45