JAROSLAV VRCHLICKÝ.

Bohuslav Květ

JAROSLAV VRCHLICKÝ.
S mudrce klidem šel Jsi, Mistře, žitím a neúnavně pracoval’s a tvořil. Tvá cesta nevinula se vždy kvítím a Osud leccos z nadějí Tvých zbořil. Přes všechny rány, sykot nenávisti, jež chtěla Tebe navždy umlčeti, stál’s pevně jako dub, jemuž rvou listí podzimní vichry, olupují sněti... Ty’s mudrcem byl v umění i v žití! Již dávno ztichla bouře nenávisti – dnes slunce díků nad Tvým hrobem svítí a lauru nesmrtného chví se listí... 35
Básně v knize Když zraje ovoce...:
  1. KDYŽ ZRAJE OVOCE...
  2. PŘEDZVĚST JARA.
  3. POUŤ DUŠÍ.
  4. AŽ PŘIJDEŠ...
  5. DIALOG.
  6. ANTONÍN SOVA.
  7. SMÍŘENÉMU NEPŘÍTELI.
  8. KAPLIČKA V HÁJI.
  9. DAVORINU TRSTENJAKOVI, AUTORU „DOKONALÉHO UČITELE“.
  10. TOUHA JARA.
  11. JARNÍ.
  12. POMLUVY.
  13. NAD ÚZKÝM POTŮČKEM...
  14. STROMY NA JAŘE.
  15. POESII.
  16. F. X. ŠALDA.
  17. SELSKÁ IDYLLA.
  18. SLOKY.
  19. U HROBU SAMOVRAHA.
  20. NECHTĚJ SOUCITU!
  21. MÍR.
  22. EMIL ZOLA.
  23. RESIGNACE.
  24. NA LOUCE NA PODZIM.
  25. NÁLADA ZIMNÍ MĚSÍČNÉ NOCI.
  26. NA CHVILKU ZTIŠENY...
  27. MLADIČKÉ JARO.
  28. ZA SVATOPLUKEM ČECHEM.
  29. VZDECH.
  30. KE DNI 18. LEDNA 1915.
  31. JAROSLAV VRCHLICKÝ.
  32. MODLITBA.
  33. STESK V CIZINĚ.
  34. ZA SVITU HVĚZD...
  35. BŘÍZY.
  36. MYŠLENKY SMUTNÉ...
  37. MÝCH SLZÍ PRAMEN...
  38. UŽ DÁVNO...
  39. KDYŽ SLUNCE ZIMNÍ...
  40. JARO V CIZINĚ.
  41. SVÉ ŽENĚ.
  42. DVA SYNKY MILÉ...
  43. V TARAŽSKÉM LESE.
  44. NÁLADA.
  45. LÉTO V CIZINĚ.
  46. TOUHA PO DOMOVĚ.
  47. PÍSEŇ NADĚJE.
  48. UMĚNÍ.
  49. EPILOG KE KRÁSNÉMU SNU.
  50. PÍSEŇ O NÁVRATU DO VLASTI.
  51. SLOKY.
  52. MÁJ 1918.
  53. FR. S. PROCHÁZKA.
  54. PÍSEŇ ČERVNA.