1620.

Josef František Karas

1620.
– Je mrskat budeš pruty železnými, jak nádobu je zkrušíš hliněnou. Ať z jejich vesnic vyvalí se dýmy, ať v bědách, žalech Tebe vzpomenou – – – – – – – – – – – – – – – – A jejich města ať jsou ssutinami, a jejich pych ať, nahý LazarLazar, chodí od věznic k pranýřům. Pán dnes byl s námi, zem jejich dal nám se vším, co kdy zrodí. A my ji vezmem. Všecka naše bude, v přísnosti hněvu s ní chcem promluviti. Ať požárů ji sžehnou blesky rudé a výstražně všem tvrdým lebkám svítí. Ty, jasný císaři, jim zaplať rány, jež církvi dali, plať jim oprátkami, bij vzpurnou čeleď, sedláky i pány, On velí tak a On teď bude s námi – – – – – – – – – – – – – – – – A stalo se, co jesuité chtěli. Dny hrůzy přišly na zem ubohou. A hrůz těch bychom zapomenout měli? Ne, Češi nemohou. Ne, nemohou! 39